Výtvarná výchova je z několika pohledů základní. Má několik účinků – první, už zmíněný, je účinek kreativizační, druhý, neméně důležitý, je účinek terapeutický. Úlohy ve výtvarné výchově bychom měli zadávat spíše jako úlohy umožňující sebevyjádření. V je většinou vedena více jako kreslířský výcvik, poměrnou složkou práce by však měla být i práce prostorová – modelování.

Základní materiály: Pro malbu by to měly být temperové barvy, nejlépe z řady Remakolor v půlkilových plechovkách v barvách bílá, žlutá, červená, modrá, černá a paleta, dále ploché štětinové štětce v různých velikostech. Toto vybavení je nejen nejlevnější, ale i nejpodnětnější – množství barvy umožní dětem svobodně malířsky pracovat, omezený výběr tónů je donutí mísit barvy. Vlasové štětce a akvarelové barvy, tzv. vodovky, patří mezi nejobtížněji výtvarně zvládnutelné techniky a pro děti jsou naprosto nevhodné. Z materiálů pro další práce jmenuji alespoň lepidla: jediná ve škole použitelná jsou lepidla disperzní, např. Herkules, Tenyl nebo Solakryl. Bílá lepicí pasta špatně lepí a lepidla nitrocelulózová jsou jedovatá, a proto pro děti nevhodná.

Reprodukovaná hudba by při hodině neměla hrát příliš hlasitě, jednak by se žáci museli při práci překřikovat, jednak by je z rámusu bolela hlava, ale ani příliš potichu, protože by ji v šumu práce buď vůbec neslyšeli, nebo jen jako nevýraznou zvukovou kulisu. Reprodukce by měla být dostatečně kvalitní, nekvalitní poslech nejen ruší výsledný hudební vjem, ale je i zdrojem podvědomého rozladění a nespokojenosti.