Zdravotní pojištění je pojištění, které slouží pro úhradu zdravotní péče. Zdravotní pojištění je buď veřejné nebo soukromé.

V praxi je několik možností přístupu ke zdravotnímu pojištění:

• komerční přístup – každý platí dobrovolně sám za sebe bez spoluúčasti státu (např. USA)
• financování ze státního rozpočtu – přerozdělování příjmů z daní a příspěvků na sociální zabezpečení (např. Velká Británie)
• všeobecné pojištění – každý přispívá, na financování se spolupodílí stát (státní pojištěnci) i pacienti (spoluúčast) (např. Česko)

 

 

Veřejné zdravotní pojištění[editovat | editovat zdroj]

Je povinné jak v ČR tak v EU. Toto pojištění musí odvádět každý zákonem stanovený plátce.

V České republice platí za zaměstnance zdravotní pojištění zaměstnavatel,^[zdroj?]. Osoby samostatně výdělečně činné si jej hradí sami. Uzavírat jej smějí jen zdravotní pojišťovny se speciální koncesí.
Stát je plátcem zdravotního pojištění u těchto osob:^[1]

• nezaopatřené děti (nevýdělečné děti do 26 let)
• poživatelé důchodů
• osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené
• osoby pečující celodenně a osobně o alespoň jedno dítě do 7 let nebo nejméně o dvě děti do 15 let
• příjemci rodičovského příspěvku
• uchazeči o zaměstnání (v evidenci úřadu práce)
• osoby pobírající dávky sociální péče
• osoby převážně nebo úplně bezmocné a osoby o ně pečující
• osoby konající základní vojenskou službu, civilní službu
• osoby ve vazbě nebo výkonu trestu

Soukromé zdravotní pojištění[editovat | editovat zdroj]

Je dobrovolné a je poskytováno na komerční bázi.
Je určeno ke krytí zdravotní péče přesahující rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. V České republice není tento způsob pojištění příliš rozšířený.