Tuky

Většina potravin tuk obsahuje. Je zdrojem esenciálních a jiných mastných kyselin , též je nutný pro vstřebávání vitaminů A, D, E, K. Tuky v potravinách jsou ze tří mastných kyselin – nasycených, mononenasycených a polynenasycených. V tučných jídlech najdeme všechny tři kyseliny pohormadě, v mase a mléce spíše nasycené a v rostlinné potravě více nenasycených a v rybách jsou jen polynenasycené. Cholesterol je pak složka živočišných potravin podoná tuku, může být obsažena i v netučných potarvinách.

Nebezpěčí vysoké spotřeby tuků spočívá v možnosti nadváhy, srdečního infarktu a mozkové mrtvici, zejména kvůli nasyceným tukům. V gramu tuku je 9 kalorií, ale v gramu bílkovin či uhlovodanů jsou jen 4 kalorie. Nevýhodou je též to, že přebytek se ukládá jako zásobní tuk, pokud je jako tuk dodán. Hůře se totiž pak ukládá, pokud je dodán jako bílkovina či uhlovodan. Lidé by měli snížit příjem nasycených tuků.

Polynenasycené kyseliny (omega-3 a 6) známe pod pojmem esenciální, musíme je totiž získávat z potravy a z nich si pak tělo tvoří další polynenasycené kyseliny. Omega-3 mastné kyseliny prokázaly snížení rizika úmrtí na srdeční infarkt (obsaženy jsou ve vlašských ořeších, lněném semínku, tučných rybách, sojových bobech a v řepkovém oleji) a snížení cholesterolu. Nevýhdou polynenasycených mastných kyselin je fakt, že čím více jich sníme, tím více musíme sníst vitaminu E , neobť tyto kyseliny jsou náchylné k oxidaci.

Mononenasycené mastné kyseliny jsou vlastně oleje, řepkový, sezamový nebo olivový. Nesnižují hladinu cholesterolu v krvi, ale pomáhají udržovat hladinu HDL cholesterolu (zdravého).