„Wagner symfonie“

Narodil se roku 1824 jako syn malého rolníka v hornorakouském Ansfeldenu. Zde se hojně muzicírovalo, což přineslo chlapci hudební zkušenosti. Jako třináctiletý přišel do kláštera Sv. Floriána, kde byl mezi zpěváky-chlapci, pak jako pomocný učitel a nakonec se stal klášterním varhaníkem. Zde si doplňoval odborné hudební znalosti a pilným studiem se zdokonaloval. Už tehdy zaujal nečekanými improvizacemi na varhany. V roce 1856 se stal varhaníkem v dómu v Linci, ale až ve svých 41 letech (1865) složil svou První symfonii C-moll. Uvedena byla 9. května 1868 v Linci a přijata s rozpaky.

Bruckner zklamán přesídlil v roce 1868 do Vídně a zde byl jmenován profesorem na konzervatoři. Bylo mu tu úzko: na jedné straně sice při něm pevně stál dvorní kapelník Herbeck, na druhé straně proti němu intrikoval hudební kritik Eduard Hanslík, přívrženec Brahmsův, ale velký nepřítel Richarda Wagnera. Hanslik věděl, jak Bruckner Wagnera obdivuje a tím se ovitl i Bruckner v nepřízni tohoto mocného kritika. O to houževnatěji a pečlivěji musel komponovat Bruckner své skladby. Jeho pověst o mimořádném varhanním a skladatelském umění, zvolna ale trvale rostla. Bruckner vyvrátil Wagnerův názor, že Beethovenem je symfonická tvorba vyčerpána a uzavřena. Sám se stal vedle Beethovena největším symfonikem všech dob.

Jeho devět symfonií patří k vrcholům světové hudby, především jeho Čtvrtá, Romantická, dále Sedmá, Heroická s otřesným Adagiem a smutečním zpěvem nad úmrtím Richarda Wagnera (+ 1883) a neméně tak Osmá, Tragická, a Devátá symfonie, jejíž Adagio tvoří uzavření skladatelova díla. Brucknerovu Třetí mši F-moll předčí jen hudba Bachova.

Brucknerovy klášterní skladby jsou stejně úchvatné. Mezi něpatří smyčcový kvintet F-dur, mužské sbory i klavírní skladba. Jeho geniální dílo nebylo zprvu oceněno. Rakouská metropole přijímala jeho výtvory vlažně a rozpačitě, a pouze znalci si uvědomovali, kdo před nimi stojí. A tak skromný skladatel světového významu zůstával dlouhou dobu bez širšího uznání, ačkoliv je vedle Brahmse a Mahlera nejvýznamnějším symfonikem poslední fáze romantismu. Kompozičně propojuje Brucknerova hudba romantický pathos své doby s barokní monumentalitou a s jadrnými lidovými intonacemi, které odrážejí skladatelovu vroucí idealistickou povahu. Bruckner se vyhýbal v hudebním výrazu dramatické rozervanosti, levným senzacím a vášním, a využíval mohutný symfonický aparát, jeho sytých barev a dominující úlohu žesťů, aniž by chtěl posluchače omráčit. Předkládá jim velebný hymnus o lidských touhách, ideálech a přírodě.

Když v roce 1884 provedl v lipském Gewandhausu varhaník A.Nikisch Brucknerovu Sedmou symfonii, nastalo nesmírné nadšení u posluchačů.Najednou se stal Bruckner slavným a byl zahrnut mnohým oceněním a poctami. V listopadu 1891 byl mu udělen čestný doktorát vídeňské univerzity. Rektor Adolf Exner ukončil tehdy svůj projev.slovy: “Já, rektor magnificus, se hluboce skláním před bývalým podučitelem z Windhagu!”

Mariánskolázeňský pobyt 1873

K Brucknerově návštěvě Mariánských Lázní v roce 1873 se vraceli historici až později jako k mimořádné slavné události pro Mariánské Lázně. Byl uveden v kurlistech s příjezdem dne 6.srpna 1873: “Herr Anton Bruckner, k.k.Hoforganist und Professor aus Wien”. Ubytoval se v hostinci čp. 54, zvaném Weisses Rössl (po roce 1945 proslulý hostinec Černý kůň). Zde byla později odhalena jeho pamětní deska.

BRUCKNER se objevuje v Mariánských Lázních o 28 let později než jeho vzor a ideál – Richard Wagner. Cílem lázeňského pobytu je sice znovuobnovení svého zdraví, ale zůstává zde plný hudby a přiváží s sebou rozpracovanou partituru Třetí symfonie v D-moll. Skizzu první věty dokončil sice již 23.února 1873 a do 16.července ji rozpracoval do partitury. Mezitím dopsal Adagio (24.5. 1873), zatímco Scherzo zinstrumentoval ve Vídni už v březnu. V tichém pokoji v Mariánských Lázních pokračoval s velkou pílí v práci na Třetí symfonii. Finále zkomponoval 31.srpna a symfonii dokončil zde v hostinci Černý kůň. Odtud pak míří počátkem září k Wagnerovi do Bayreuthu, aby mu věnoval svou“Třetí”.

Toto nádherné hudební dílo je dodnes v jeho díle označováno jako “Mariánskolázeňská Wagnerovská symfonie”. Tento výraz je asi nejvýstižnější, neboť tu dokončil první verzi této symfonie a již během neúnavné práce se rozhodl, že symfonii věnuje Richardu Wagnerovi. Ačkoliv pracoval velmi intenzívně v Černém koni, našel si dost času na hru na varhany v děkanském katolickém kostele. V den narozenin císaře Františka Josefa I. zahrál na varhany na zakončení slavnostní mše v kostele úžasnou fantastickou improvizaci na císařskou hymnu.