Románská literatura
Románská literatura na českém území byla literaturou Velké Moravy a přemyslovského státu. Byla psána hlavně latinsky a staroslověnštinou.
Nejdůležitějším literárním útvarem jsou legendy. Dochované latinsky psané legendy jsou často pojmenovány podle svých počátečních slov.
- 1) Nedochovaná nejstarší legenda (Třeštíkem označovaná jako Legenda X) o sv. Václavu byla sepsána latinsky, někdy před rokem 974 a prakticky všechny ludmilsko-václavské legendy z ní přímo či nepřímo čerpaly.[1]
- 2) Crescente fide Christiana (Když se šířila křesťanská víra, podle Třeštíka datovaná do 975) je latinská svatováclavská legenda. Původní nedochované Crescente, napsané pravděpodobně jednoduchou latinou Vulgaty, vycházelo pravděpodobně z nedochované latinské legendy X a rovněž z Arbeova Vita Heimhrami (Život Jimramův). Dochované novější rukopisy jsou ale kontaminovány legendami, které čerpaly z původní Crescente (původní Fuit, Gumpold a Kristián)[2]
- 3) Fuit in provincia Boemorum (Byl v zemi české, po roce 975) je legenda o sv. Ludmile, líčící její život od svatby s Bořivojem až po její zavraždění roku 921 na Tetíně. Původní Fuit se nedochoval, máme pouze novější opisy. Před rokem 1096 byl Fuit přeložen do staroslověnštiny a tento nedochovaný překlad se stal na Rusi předlohou pro Prolog o Ludmile.[3]
- 4) Gumpoldova legenda je latinský text o sv. Václavovi, pořízený někdy kolem roku 983 na žádost císaře Oty II. Mantovský biskup Gumpold jí sepsal v Itálii v „nesnesitelně nabubřelém stylu“ na základě původního Crescente.[4] Jelikož jí napsal Ital, píšící latinsky v Itálii, nejedná se o českou literaturu, jak byla definována v úvodu. Jeden z nejstarších rukopisů legendy je dochován v tzv. Kodexu Wolfenbüttelském vytvořeném před rokem 1006 na objednávku manželky knížete Boleslava II. kněžny Emmy.
- 5) Vita et passio sancti Venceslai et sanctae Ludmilae aviae eius (Život a utrpení svatého Václava a báby jeho svaté Ludmily) též označovaný jako Kristiánova legenda. Kristián čerpal podle Třeštíka z původní Crescente, původní Fuit a Gumpolda.[5] První známý etnicky český autor je tak Kristián, který je také prvním českým historikem. Cílem bylo vytvoření domácího světce, který by podpořil Přemyslovský rod.
- 6) Život Konstantinův a Život Metodějův představují další skupinu legend, tzv. cyrilometodějských. Jsou sepsané v kruhu jejich žáků někdy mezi 9. a 10. stoletím. Jsou zde potlačeny hagiografické prvky.
- 7) Svatovojtěšské legendy jsou další skupinou. Jako světec je vnímán až od doby Břetislava I. Jeho myšlenky byly nadnárodní a měly protičeský charakter.
- 8) Posledním typem legend jsou legendy prokopské. Objevují se již od konce 12. století.Vita minor psaná veršovaně, vznikla kolem roku 1200 v Sázavském klášteře.
Chronologii přinášejí annály (letopisy): uspořádané soubory fakt o událostech v jednotlivých rocích, případně dnech. Hradišťsko-opatovické anály, Anály při katedrálním kostele sv.Víta v Praze– ty se nedochovaly. Vyšší literární úroveň mají kroniky, nejvyšší historie. České annály zachycují roky 1038 až 1250. Jejich nejstarší rukopis se nazývá Staré annály Svatého Křiže a pochází z roku 1119. Kosmova Chronica Bohemorum (Kronika Čechů, nesprávně též Česká kronika) místy přechází v historii.
Umělecky nejkvalitnějším textem této doby je Petra Žitavského Chronicon Aulae Regiae (1338), označovaný jako Zbraslavská kronika, ačkoliv se jedná o historii.