České národní obrození
1. generace je tvořena především německými osvícenci, kteří se o češtinu zajímali z vědeckého zájmu: František Martin Pelcl a Josef Dobrovský. Čeští preromantici byli v menšině: bratři Thámové a Václav Matěj Kramerius. 2. generace je tvořena romantickými nacionalisty. Jejím představitelem je Josef Jungmann, který druhou fázi národního obrození zahájil překladem Ataly (1805) a Ztraceného ráje (1811), a Václav Hanka. K dalším autorům patří Antonín Marek a Milota Zdirad Polák. 3. generace je tvořena lidmi, kteří se snažili český intelektuální život postavit na solidní základy: František Palacký, Ján Kollár, František Ladislav Čelakovský a Pavel Josef Šafařík. 4. generace je vyvrcholením národního obrození: Josef Kajetán Tyl.