20. století

Česká literatura v letech 1900–1945

stní moderna. Patří k ní jak dekadence fin de siècle, tak avantgarda meziválečného období: Jaroslav Hašek a jeho Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1923)

Po roce 1945 se situace v literatuře vyvíjela odlišnějším způsobem, než tomu bylo do této doby: Svět se v rámci „Studené války“ rozdělil na dva tábory – pro-komunistický a pro-kapitalistický, dále i do západní literatury začaly vstupovat vlivy východních kultur (včetně náboženství, např.buddhismus). V demokratických státech politika oficiálně do literatury nezasahovala, ačkoliv mnoho autorů se politicky angažovalo (např. socialističtí, křesťanští, pacifističtí a jiní intelektuálové). V autoritativních režimech byla svoboda projevu potlačena (sovětský blok, Chile, africké státy aj.).

V sovětském bloku, tedy i v Československu, by se dala literatura rozdělit na několik kategorií:

1. Oficiální literatura, která byla vždy politická, všude byly zdůrazňovány „výhody“ socialismu. V některých dílech této oficiální literatury byl komunismus propagován přímo, v jiných docházelo k tzv. skryté propagaci (pohádky, dokumenty, beletrie, atp.). Tuto literaturu lze dále rozdělit na:
   1. Autory propagující „budovatelství“
   2. Autory snažící se psát nepoliticky – jedná se o spisovatele, kteří se politice snažili důsledně vyhýbat, přesto museli do svých děl vždy přidat nějakou pasáž oslavující úspěchy socialismu, atd.
2. Literatura disidentů – díla těchto spisovatelů vycházela většinou v samizdatu nebo v cizině.
   1. Socialistický disent – část disentu, která uznávala socialismus jako svoje přesvědčení (ať již v sociálně demokratické, „česko-socialistické„, trockistické, či jiné formě) avšak se distancovala od politiky KSČ a vystupovala proti ní. Mezi socialistické disidenty se počítal napříkladVáclav Černý, Egon Bondy, Jaroslav Seifert a další. Část levého disentu požadovala dialog s „mocí“, druhá část naopak požadovala revoluci (skupina Hnutí revoluční mládeže).
   2. Nesocialistický disent – jednalo se o autory, kteří požadovali ukončení režimu na základě svého politického přesvědčení (např. křesťanští demokraté, antikomunisté aj.). Nesocialisté ovšem v rámci disentu s levicově smýšlejícími autory spolupracovali.

1. Emigrace – tito lidé se buď přizpůsobili světu, ve kterém žili, a zapojili se do západní tvorby (potom jejich tvorbu lze počítat do tvorby státu, kde žili), anebo jejich tvorba byla politicky orientovaná a pak se zapojili do jedné ze vzniklých skupin (buď byly obdobou disidentů – Artur London, nebo protisocialistického smýšlení Pavel Tigrid). Levicoví disidenti a exil se často pokoušeli vytvořit jakousi „třetí cestu“.

V této době se česká literatura oficiálně uzavřela do sovětského bloku a tím se odřízla od světové literatury, neformálně ovšem západní proudy ovlivňovaly i československou veřejnost a literaturu.

Česká literatura po roce 1989

– po revoluci v listopadu 1989 byla zrušena cenzura, někteří autoři se vrátili z emigrace, zakázaní spisovatelé mohli vydávat své knížky, dochází k publikační explozi, ale je vydávána i nekvalitní literatura, obnovení novin (Lidové noviny)

POEZIE
Po roce 1989 přestávají vycházet bolševickým režimem protežovaní autoři v nesmyslně vysokých nákladech. Horečně se tisknou starší autoři, jež komunistická cenzura nedovolila vydávat, například pro jejich katolicismus (Jakub Deml, Jan Zahradníček) nebo odchod do exilu (Ivan Blatný). Vedle autorů středního věku, kteří byli během normalizace umlčováni (Karel Šiktanc, Ivan Wernisch) se začínají prosazovat mladí básníci, kteří do té doby publikovali pouze v samizdatu – hlavně J. H. Krchovský a Jáchym Topol. Z nejmladší generace převyšují průměr pouze solitéři jakoBogdan Trojak či Radek Malý.

PRÓZA
dva druhy prózy:

a)Vypravěčská próza

Je postavena na příběhu, má autobiograf. charakter, řeší aktuální dobové problémy, čtenářsky oblíbená – vypráví příběhy ze skutečného života, které mohou potkat každého.

Iva Pekárková (* 1963)
– žila v emigraci v USA, pracovala jako taxikářka v Bronxu

romány: Gang zjizvených, Můj IQ, Péra a perutě

Iva Hercíková (1935–2007)

– psala dívčí romány Pět holek na krku

– v USA romány s tematikou sexuality, erotiky, partnerských vztahů Hester, Vášeň, Lékař duší a zvířat

Halina Pawlowská (* 1955)
– významná novinářka, moderátorka, scenáristka

-soubor povídek: Díky za každé dobré ráno, Proč jsem se neoběsila, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, Hroši nepláčou

– vychází knižně televizní pořad
Banánové rybičky

Petr Šabach (* 1951)

– soubor povídek: Hovno hoří film Pelíšky

– soubor povídek Šakalí léta, Musíme si pomáhat, Zvláštní problém Františka S.,

povídky: Babičky, Opilé banány, Občanský průkaz

Michal Viewegh (* 1962)
– původně učitel češtiny, píše autobiograf. knížky

– romány: Výchova dívek v Čechách, Báječná léta pod psa, Báječná léta s Klausem, Román pro ženy, Účastníci zájezdu,

novela: Názory na vraždu soubor povídek: Povídky o manželství a sexu

Bára Nesvadbová (* 1975)

– romány: Bestiář, Život nanečisto

Svatopluk Karásek (* 1942)
– žil a pracoval jako evangelický farář 1981–1997 v emigraci ve Švýcarsku
– kniha rozhovorů: Víno tvé výborné,1998

Irena Obermannová (* 1962)

– romány: Deník šílené manželky, Divnolásky

• V současné době se úspěšné knihy zfilmují a naopak se knižně vydávají úspěšné televizní pořady.

b) Experimentální próza

Autoři prolínají děj – používají více časových rovin = prolínání několika časových linií.

Michal Ajvaz

– román: Druhé město – filozofický román, objevují se zde nadpozemské postavy

Jiří Kratochvil

– romány: Medvědí román, Uprostřed nocí zpěv – ovlivněn magickým realismem, prolínání skutečnosti s nereálným světem

Petr Stančík

– román: Pérák – propojuje starověké mýty (o králi Oidipovi) s moderními městskými legendami (Franta Pérák), komiksový styl vyprávění