Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Xylofon
ital.: Xilofono něm.: Xylophon angl.: Xylophone fr.: Xylophone
Klasifikace
Podle orchestrální praxe: Klávesové nástroje
Podle způsobu vzniku tónu: Idiofony
Příbuzné nástroje
Balafon

Xylofon (z řečtiny xylos – dřevo a phoné – hlas) ^[1] je hudební nástroj ze skupiny bicích nástrojů. Podle Sachs-Hornbostelova dělení xylofon patří mezi úderné idiofony. S největší pravděpodobností pochází z Indonésie a do Evropy se dostal asi v 15. století.

Provedení[editovat | editovat zdroj]

Xylofon se skládá^[1] ze soustavy laděných dřívek (dřevěné obdélníkové destičky), na které se hraje údery dřevěnou, gumovou nebo plastovou paličkou. Pod dřívky se nachází soustava rezonátorů. Tónový rozsah se řídí počtem dřívek, nejčastější je od c¹ (d¹) do g³ (c⁴). Xylofon má krátký a ostrý tón. Dřívka jsou laděna chromaticky.

V symfonickém orchestru se používá jako sólový nástroj.

Xylofon v hudebních dílech[editovat | editovat zdroj]

Xylofon se nachází v mnohých dílech evropské klasické hudby. Jedny z prvních děl s xylofonem jsou skladby Danse macabre (1874) a Karneval zvířat (1886) od francouzského skladatele Camilla Saint-Saënsa. Také Gustav Mahler použil xylofon ve své Šesté symfonii. K popularizaci xylofonu v USA na začátku 20. století přispěla hlavně obliba hudebního stylu ragtime.