Komplexní číslo

Znázornění komplexního čísla $z = x + iy$ a čísla k němu komplexně sdruženého $\bar z = x - iy$ v komplexní rovině. r je absolutní hodnota(norma).

Komplexní čísla (z latinského complexus, složený) vznikají rozšířením oboru reálných čísel tak, aby v něm každá algebraická rovnice měla příslušný počet řešení podle základní věty algebry. Například kvadratická rovnice x² + 1 = 0 nemá v oboru reálných čísel řešení, protože její diskriminant (−4) je záporný a jeho odmocnina zde není definována. Komplexní číslo má dvě složky, reálnou a imaginární, a zapisuje se nejčastěji jako a + bi, přičemž i znamená imaginární jednotku, definovanou vztahem i² = −1. Zmíněná rovnice pak má dvě řešení, ± i. Pro operace s komplexními čísly platí pravidla pro počítání s dvojčleny.

Komplexní čísla lze interpretovat geometricky. Jako se reálná čísla zobrazují na reálné ose Re, budou imaginární čísla zobrazena na kolmé imaginární ose Im a každé komplexní číslo se zobrazí jako bod v rovině se souřadnicemi [x, y]. Číslo tvaru [x, 0] je reálné, číslo tvaru [0, y] je ryze imaginární. Absolutní hodnota komplexního čísla je pak vzdálenost bodu [x, y] od počátku souřadnic a číslo komplexně sdružené (tj. číslo [x, −y]) je zrcadlovým obrazem bodu [x, y] podle reálné osy Re.

Komplexní čísla jsou významná nejen v matematice, ale také ve fyzice, zejména v elektrotechnice, v optice, v hydrodynamice i jinde.

Obsah

[zobrazit]

Zápis a související pojmy[editovat | editovat zdroj]

Komplexním číslem nazveme číslo tvaru $a + bi \,\!$ , kde $a \,\!$ a $b \,\!$ jsou reálná čísla. Tento tvar komplexního čísla se nazývá algebraický. Písmeno $i \,\!$ značí imaginární jednotku, která se formálně zavádí jako číslo splňující rovnici $i^2+1=0\,,$ tj. jako odmocnina z −1, která v reálných číslech neexistuje.

Elektrotechnici používají komplexní čísla velice často k výpočtu střídavých proudů obvodem, a protože přitom střídavý proud (resp. jeho okamžitou hodnotu) označují malým písmenem i, neoznačují imaginární jednotku písmenem i, ale písmenem j. Na pořadí zápisu imaginární části zpravidla nezáleží $( bi = ib ) \,\!$ , jen v tabulkových procesorech se znak „i“ nebo „j“ dává vždy za číslo, aby nedocházelo k záměnám s adresami buněk ve sloupci I nebo J.

Reálné číslo $a \,\!$ se nazývá reálnou částí tohoto komplexního čísla a číslo $b \,\!$ jeho imaginární částí. Pokud je $b = 0 \,\!$ , je dotyčné číslo reálným číslem $a \,\!$ , tj. reálná čísla tvoří podmnožinu čísel komplexních. Pokud je $a = 0 \,\!$ , mluvíme oryze imaginárním číslu.

Značení[editovat | editovat zdroj]

Množina všech komplexních čísel se značí obvykle písmenem $\mathbb{C}$ .

Potřebujeme-li pracovat pouze s reálnou, resp. imaginární částí komplexního čísla $z \,\!$ , používáme zápis

$a = \mathrm{Re}(z) = \Re(z)$ , $b = \mathrm{Im}(z) = \Im(z)$ ,

kde $a,b \,\!$ jsou reálná čísla. Komplexní číslo $z \,\!$ lze tedy také vyjádřit některým z následujících zápisů $z = a + \mathrm{i}b = \mathrm{Re}(z) + \mathrm{i} \mathrm{Im}(z) = \Re(z) + \mathrm{i} \Im(z) \,\!$ .

S imaginární jednotkou se zachází jako s každým jiným číslem, proto je možné používat následujících zkrácených zápisů:

$0 + x.i = x.i \,\!$
$x + 0.i = x \,\!$
$1.i = i \,\!$
$-1.i = -i \,\!$

Příklad[editovat | editovat zdroj]

Číslo $z = 3 + 2i \,\!$ má reálnou část $\mathrm{Re}(z) = 3 \,\!$ a imaginární část $\mathrm{Im}(z) = 2 \,\!$ . Nejedná se ani o reálné, ani o ryze imaginární číslo.

Důvody pro zavedení komplexních čísel[editovat | editovat zdroj]

Už perský matematik Al-Khwarizmi (asi 820) si všiml, že některé kvadratické rovnice nemají řešení. Italský matematik Girolamo Cardano (1501-1576) ukázal, že by stačilo vhodně definovat odmocninu záporného čísla, a René Descartes zavedl 1637 označení reálné a imaginární číslo. Zajímavé výsledky zkoumání těchto „neskutečných“ čísel ukázal Leonhard Euler a komplexní čísla přesně zavedl francouzský matematik Augustin Louis Cauchy (1821) a nezávisle na něm Carl Friedrich Gauss (1831).

Obor reálných čísel, který vyjadřuje dostatečně dobře jakoukoliv kvantitu (množství), se tedy rozšiřuje do oboru komplexních čísel, jejichž význam není intuitivně příliš zřejmý, především proto, že v reálném oboru neleží řešení (kořeny) některých algebraických rovnic, čili obor reálných čísel není vzhledem k nim uzavřený.

V oboru reálných čísel existují polynomy (s reálnými koeficienty a kladnými nezápornými celočíselnými exponenty), které nemají v oboru reálných čísel žádný kořen, případně je počet jejich reálných kořenů nižší, než stupeň polynomu.

Obor komplexních čísel je uzavřený nejen na výše uvedené kořeny polynomů s reálnými koeficienty, ale i na kořeny polynomů s komplexními koeficienty. Tuto uzavřenost zaručuje Základní věta algebry, která tvrdí, že polynom n-tého stupně má v oboru komplexních čísel n kořenů.

Příklad[editovat | editovat zdroj]

Polynom $x^2 + 1 \,\!$ nemá v oboru reálných čísel žádný kořen. V oboru komplexních čísel jsou jeho kořeny čísla $i \,\!$ a $-i \,\!$ , protože:

$i^2 + 1 = -1 + 1 = 0 \,\!$
$(-i)^2 + 1 = -1 + 1 = 0 \,\!$

Operace s komplexními čísly[editovat | editovat zdroj]

Algebraický tvar komplexních čísel[editovat | editovat zdroj]

Pro čísla v algebraickém tvaru lze jednoduchými algebraickými úpravami odvodit vztahy pro součet, rozdíl a součin dvou komplexních čísel:

$(a+ib)+(c+id)=(a+c)+i(b+d) \,\!$
$(a+ib)-(c+id)=(a-c)+i(b-d) \,\!$
$(a+ib)\cdot(c+id)=(ac-bd)+i(ad + bc) \,\!$

Podíl dvou komplexních čísel lze vyjádřit takto:

${a + ib \over c + id} = {(a + ib) (c - id) \over (c + i d) (c - i d)} = {(ac+bd) + i (bc-ad) \over c^2 + d^2} = \left({a c + b d \over c^2 + d^2}\right) + i \left( {b c - a d \over c^2 + d^2} \right).$

Pro komplexní číslo $z=a+bi$ je definována konjugace (komplexně sdružené číslo) $\bar{z}:=a-bi$ . Jejich součin $z\bar{z}=a^2+b^2$ je vždy reálný a nezáporný a je roven nule pouze když $z=0$ . Pak můžeme psát pro inverzi stručně $z^{-1}=\bar{z}/(z\bar{z})$ pro $z\neq 0$ .

Norma komplexního čísla $z$ je definována jako $|z|:=\sqrt{z\bar{z}}$ . Platí, že pro libovolná komplexní čísla $z,w$ je $|zw|=|z||w|$ , t.j. norma součinu je součin norem.

Geometrické znázornění komplexních čísel[editovat | editovat zdroj]

Komplexní čísla se zobrazují v komplexní (Gaussově) rovině jako body se souřadnicemi x,y; x je reálná část komplexního čísla, y imaginární část. Na ose x leží reálná čísla, ose y ryze imaginární čísla. Kombinací těchto dvou složek (reálné a imaginární) dostaneme množinu všech komplexních čísel, tj. Gaussova rovina.

Goniometrický tvar komplexních čísel[editovat | editovat zdroj]

Každé komplexní číslo z různé od nuly je možné jednoznačně vyjádřit v goniometrickém tvaru. Pokud si v komplexní rovině zvolíme polární souřadnicový systém, vzdálenost od počátku označíme |z| (absolutní hodnota, také nazývaná norma nebo modul) a orientovanýúhel $\phi = JOZ$ (argument), kde J[1;0], O je počátkem soustavy a Z je obraz komplexního čísla a + bi se souřadnicemi Z[a;b], platí:

$z=|z|(\cos \varphi + i.\sin \varphi) \,$ .

Absolutní hodnotu z algebraického tvaru komplexního čísla $z = a + bi$ lze vyjádřit takto: $|z| = \sqrt{ a^2 + b^2 }$ .
Argument $\varphi$ lze vyjádřit ze vztahů: $\cos \varphi = \frac{a}{|z|}$ a $\sin \varphi = \frac{b}{|z|}$

Pro dělení komplexních čísel
$z_1=|z_1|.(\cos \varphi_1 + i.\sin \varphi_1)$ a
$z_2=|z_2|.(\cos \varphi_2 + i.\sin \varphi_2)$
platí následující rovnice: $\frac{z_1}{z_2}=\frac{|z_1|}{|z_2|}[\cos (\varphi_1 - \varphi_2) + i.\sin (\varphi_1 - \varphi_2)]$

Pro násobení komplexních čísel z₁ a z₂ z předchozího příkladu slouží vzorec: $z_1 . z_2=|z_1| . |z_2| . [\cos (\varphi_1 + \varphi_2) + i.\sin (\varphi_1 + \varphi_2)]$

Pro n-tou mocninu komplexní čísla v goniometrickém tvaru platí tzv. Moivreova věta: $z^n = |z|^n (\cos n\varphi + i\sin n\varphi) \,$

Pro převod komplexních čísel z goniometrického tvaru na algebraický stačí zjistit hodnotu $\cos \varphi$ a $\sin \varphi$ a roznásobit závorku jako při práci s klasickým mnohočlenem.

Komplexní funkce reálné proměnné je funkce, jejímž definičním oborem jsou reálná čísla a oborem hodnot jsou komplexní čísla. Platí: h(x) = f(x) + ig(x) kde f je reálná část a g imaginární část komplexní funkce h. Obrazem takovéto funkce v Gaussově rovině je množina všech bodů X = [f(x),g(x)], kde x je z definičního oboru funkce.

Při práci s komplexními čísly se také často využívá Eulerův vzorec.

Základní vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Komplexní čísla s operacemi sčítání a násobení tvoří komutativní těleso. Je to největší komutativní algebraické nadtěleso reálných čísel a algebraický uzávěr tělesa reálných čísel. Toto těleso nelze okruhově uspořádat, protože $i^2=-1<0$ .

Komplexní čísla $\mathbb{C}$ je možno chápat jako dvoudimenzionální normovanou podílovou algebru nad $\mathbb{R}$ . Existují právě dva automorfizmy $\mathbb{C}$ jakožto algebry nad $\mathbb{R}$ : identita a konjugace.

Je zajímavé, že existuje nekonečně mnoho automorfizmů $\mathbb{C}$ jako tělesa (ovšem jsou velmi nespojité a nezachovávají $\mathbb{R}\subset\mathbb{C}$ , což znamená, že reálná a čistě imaginární čísla nejsou určena samotnou strukturou tělesa $\mathbb{C}$ – porovnej s kvaterniony).

Definice pomocí uspořádaných dvojic[editovat | editovat zdroj]

Často jsou také komplexní čísla zaváděna jako všechny uspořádané dvojice reálných čísel $(a,b)$ s definovanými operacemi sčítání a násobení:

$(a,b)+(c,d)=(a+c,b+d) \,$

$(a,b)\cdot(c,d)=(ac-bd,ad+bc)\,$

Znaménko $\cdot$ u násobení obvykle vynecháváme. Množinu všech komplexních čísel obvykle značíme $\mathbb C$ .

Číslo $(0,1)$ pak nazveme imaginární jednotkou (zapisujeme $i$ ). Pro číslo $i$ platí $i^2=-1$ .

Použitím axiomů reálných čísel dostaneme následující tvrzení: $\forall (a_1,a_2),(b_1,b_2),(c_1,c_2)\in{\mathbb C}:$

1. $(a_1,a_2)+(b_1,b_2)=(b_1,b_2)+(a_1,a_2)\,$
2. $(a_1,a_2)+\big((b_1,b_2)+(c_1,c_2)\big)=\big((a_1,a_2)+(b_1,b_2)\big)+(c_1,c_2)\,$
3. $(a_1,a_2)+(0,0)=(a_1,a_2)\,$
4. $(a_1,a_2)+(-a_1,-a_2)=(0,0)\,$
5. $(a_1,a_2)\cdot(b_1,b_2)=(b_1,b_2)\cdot(a_1,a_2)$
6. $(a_1,a_2)\cdot\big((b_1,b_2)\cdot(c_1,c_2)\big)=\big((a_1,a_2)\cdot(b_1,b_2)\big)\cdot(c_1,c_2)$
7. $(a_1,a_2)\cdot(1,0)=(a_1,a_2)$
8. $\forall(a_1,a_2)\neq(0,0)\;(a_1,a_2)\cdot\left({a_1\over a_1^2+a_2^2},{-a_2\over a_1^2+a_2^2}\right)=(1,0)$
9. $(a_1,a_2)\cdot\big((b_1,b_2)+(c_1,c_2)\big)=(a_1,a_2)\cdot(b_1,b_2)+(a_1,a_2)\cdot(c_1,c_2)$